„Hej, slyšíš mě? Prober se! Nemůžeme tady zůstat, není tu bezpečno!“ vykřikla priestka Helarin na ležícího paladina Hogariana. Paladin ležel opřený o kámen poblíž jezírka v útrobách jeskyně, kam se předešlí den vydali s družinou. Jeho brnění bylo pokryto slizem, místy ožehnuté ohněm, až se některé části zkroutily a jejich tvar byl nepřirozený, některé části chyběly úplně, jakoby je rozežrala kyselina.
Hogarian se probral a po pravici se snažil nahmatat svůj meč, cosi chopil a zvedl se. Hrůzou odhodil kočičí tlapu, v ten moment si uvědomil, že to byl jeho zvířecí přítel, přezdívaný Smutná Kráva. Hogarian vykřikl: „Já tě pomstím, i kdybych musel přestat pít alkohol!“ Kočičí pracku přesekl u zápěstí, z krku sundal řetěz s rodinným erbem ve znaku lahvového piva, a nahradil ho zvířecí tlapou.
Jezero, začalo vykazovat činnost, voda místy bublala, místy zamrzala a zvedal se nad vodou podivný odér. Priestka Helarin, chytila paladina za ruku: „Pospěš si, blíží se, musíme okamžitě opustit jeskyni“! Oba vytáhli z kapsy velké kameny a začali s nimi provádět podivný rituál, během několika vteřin se z jeskyně vypařili, paladin si samozřejmě neodpustil bublinu, je to jeho bojový reflex z bitev minulých.

„Zajdeme na jedno“? Okázale se zeptal bojovník světla, knězky. Helarin odvděčila, pokývla hlavou a v myšlence naverbování nové družiny vkročila do zapuchlé hospody. Hogarian šel hned na bar, kde si objednal míchané pivo s vejcem, jeho oblíbený vyprošťovák po náročné bitvě, rychle ho do sebe hodil a objednal si dalších pět kousků.
Když, priestka usrkávala sprite s vínem, málem vdechla brčko, kvůli tomu, co viděla. Na pódium vběhl obrovský medvěd a začal tam tančit a předvádět kejklířské kousky, jako jízda na kole, malá násobilka a oprava pravopisu po jeho trenérovi, Mortredovi. Prieska se zarazila, to co viděla, slyšela pouze z vyprávění. „Je to on, ten mocný medvěd“!, vykřikla ve své hlavě, a zírala na lidský palec na medvědově tlapě. O tomto palci se pějí písně, skládají básně a krásné panny omdlévají , už když se vysloví jeho jméno, ano je to mocný medvěd Ruureh, někdo dokáže zabít pohledem, někdo dechem, a někomu stačí pouhý palec.
Z rohu hospody, šel nesnesitelný zápach. Hogarian, to nemohl přenést a šel upozornit na osobní hygienu, zahalenou postavu. Čím blíže se přibližoval, tím méně viděl, zápach mu zamlžoval zrak. Temná postava se začala ďábelsky smát, jeho dech mohl zabíjet, byl to zelený dech, který mají pouze warlockové nejvyšší třídy. Pod stolem se u něj krčil malý démon, ze kterého šel strach, měl zkřivenou tvář, ze které šlo vyčíst, že on sám je vyděšený ze svého pána.
Paladin se nevydržel dívat jeho směrem, vyskočil na stůl a na celou hospodu, vykřikl: „Hledám schopné válečníky, je tu někdo takový? Nebo jste všichni opilci schovaní před světem?!“
Nastalo ticho. Ruureh mocný medvěd řekl: „Mrummm mrrrrum, brumm brrruum“ Jak by taky mohl mluvit, je to medvěd. Hogarian si to vyložil, že se mu nabízí svoje služby, když to viděli ostatní odpadlíci v hospodě, začali se přidávat jeden po druhém. Dokonce i temná postava v rohu místnosti se postavila a řekla: „Já jsem mocný temný čaroděj, Bléšťule, nabízím ti své schopnosti a rád bych...“ Přiskočila priestka Helarin, skočila mu do řeči a zíravým pohledem řekla paladinovi: „Toho ne!!! Děsně smrdí“.
Jedním krokem a s odhodláním vykročili z hospody odpadlých válečníků. Helarin si vzpomněla, že si nechala na stole položenou kabelku, šla se pro ni vrátit. V prázdné hospodě si všimla, rozkládající se mršiny. „Hospodský?“ „Ano slečno?“ Odpověděl slušně barman. „Asi tu máte na podlaze mršinu“. Helarin nevěřícně kouká na rozkládající se tělo. Barman: „To je Footík on už totiž nehraje“.

Družina dorazila ke spadlému mostu, pod kterým byla hluboká propast. „Tam dole je zlá nestvůra, žije v jezeře a zabije cokoliv, co se k ní přiblíží, na dně toho jezera je poklad“. Motivoval Hogarian vystrašené členy výpravy. Z jeskyně se ozývaly zvony, dlouhý nepřetržitý rámus, ze kterého vyšiloval hlavně medvěd Ruureh, měl neblahý účinek na všechny v okolí, kdokoliv byl zasažen zvukovou vlnou, na toho přišlo mdlo a ospalost. „Musíme je zničit, jinak vypelichám, brummm brummm bruuuum“ zamručel medvěd.
U každého zvonu stála obrovská postava, pokryta starobylými symboly. Něco nasvědčovalo tomu, že nadcházející bitva nebude jednoduchá, už jen z důvodu, že půlka družiny zemřela na podivné vybuchující houby. Po dlouhém utrpení a vyplenění celé jeskyně se všichni přesunuli k místu poslední bitvy.
Jezero začalo vřít, na jedné straně úplně zamrzlo, a z některých míst čpěla kyselina. Náhle se z jezera vynořila obrovská červená Maďarská klobása, neskutečně zapáchala, její dech se dal přirovnat pouze k zápachu aktivní sopky. Vedle ní se připlazila zelená Maďarská klobása a povídá: „Já jsem klobása z Alberta, tak dlouho mě omývali v octové vodě, až jsem zezelenala a nyní mám schopnosti jedu, všichni jste odsouzení k záhubě“! „SSSsssSSSsestry“ vysyčela třetí mrazivá hlava, mussssíme jednat s ledovým klidem, nesssmíme podcenit medvěda.
Ruureh si nasadil koupací čepici, rozeběhl se ze skály a svoji vahou rozlomil led, ponořil se do ledové vody a svým mocným prstem ukončil život modré hlavě. Zbylé Maďarské klobásy chytli amok, všude okolo začali plivat oheň a kyselinu. Hogarian nasměroval hlavy na zbylé členy družiny. Helarin s vyděšeným pohledem vyřkla kouzlo na leapnutí hlupáka, bylo však pozdě. Všichni, kdo stáli před hlavami, jsou mrtví. Všichni kromě medvěda, ten byl mokrý ještě z vody, takže ohnivý útok přežil. „Brummm brummm hovado, bruuum Hogarian“ nadával medvěd a ukousl hlupákovy hlavu.
Jeskyně se začala otřásat, krápníkoví strop začal padat na Megearu, zcela ji zavalil a navěky pohřbil pod tunami kamení. Zničehonic se objevila obrovská truhla s pokladem, priestka na ní chtěla zakouzlit levitaci, aby zpomalila její pád, bohužel truhla nebrala invite do party, takže byla na kouzlo zcela imunní, z Helarin se během okamžiku stala marmeláda s kousky ovoce. Medvěd otevřel zaneřáděnou truhlu od Helarin a v ní našel slevové poukazy do vlasového studia pro dlouhosrsté medvědy. KONEC